Brno · CZ / zakladatel / voják v záloze
Život je lajf
Buduju, stavím, vymýšlím. Na dovolenou jezdím sloužit vlasti a zbytek času trávím tam, kde není signál. Trpím, jak je z fotky patrné.
Scroll
Buduju, stavím, vymýšlím. Na dovolenou jezdím sloužit vlasti a zbytek času trávím tam, kde není signál. Trpím, jak je z fotky patrné.
Buď věc ignoruju úplně, nebo se do ní ponořím tak, že za týden o ní vím víc, než je zdravé. Nic mezi tím neexistuje a já to už přestal hledat.
Pocházím ze Slovácka, z jižní Moravy. V devatenácti jsem se přestěhoval do Brna studovat, což je silné slovo. Vysoká mě vyhodila třikrát, mimo jiné z oboru čeština a historie a později z jazykového zeměpisu, oboru, který jsem nestihl dostudovat ani nikomu vysvětlit. Takže umím trochu česky, tři věty polsky a zbytek stačí odšišlat.
Mezi vyhazovy z vysoké jsem v jedné pofidérní firmě prodával dárkové kazety se vstupenkami do divadla. Za pětikilo, na ulici nebo door to door. Každý den hodinové školení prodeje, pak terén. Nejtvrdší a nejlepší obchodní škola, jakou jsem mohl dostat. Jen bez promoce.
Pak AAA Auto, kde jsem pochopil dvě věci: jak funguje velký obchod a že jsem prakticky nezaměstnatelný. To druhé tušili zaměstnavatelé dávno přede mnou, takže nezbylo než podnikat.
Následovala brigáda ve výrobě hliníkových oken. První den koště, po týdnu vrtačka a kompletace rámů. Raketový kariérní vzestup v konkurenci starých boys, kteří běžně začínali pít před obědem.
Mezi tím krátké byznysové epizody (které nedopadly, ale zněly skvěle), hromada knih o prodeji a psychologii, ekonomka dodělaná napočtvrté a první pokusy o vlastní podnikání. Z jednoho notebooku (na který jsem si ještě musel půjčit, solidní základ impéria) postupně vyrostla skupina firem.
Hlava mi nikdy nevypíná.
Večer jdu spát a místo rekapitulace plánuju. Stovky nápadů ročně, přežije jedno procento. Část z nich vydělává, část mě dostává do průserů. Poměr neprozradím.
Prý mám měkčí jádro, než připouštím. Bez komentáře. Velká slova mi nejdou, tak to řeším skutky: časem, pomocí, přítomností. Ideálně někde, kde není signál.
A ať firma jednou funguje i beze mě. Zatím obojí plním tak napůl, což je upřímně víc, než jsem čekal.
Ta posedlost se jmenuje budování. Firma, aplikace, portfolio, je to jedno: baví mě proces, ne trofej. Práce je pro mě hra a vyhrát sto milionů by mi ji zkazilo. Bylo by to jako hrát život se zapnutými cheaty, a to nebaví nikoho dlouho.
Srozumitelný průvodce digitální technickou mapou. Protože úřední texty by neměly bolet.
02 / Nový projektModerní weby pro malé obce. Rychle, jednoduše a bez zbytečností, což je na českém internetu překvapivě odvážná kombinace.
03 / Z uniformyAplikace pro plánování a řízení výcviku jednotek. Chyběl mi nástroj, tak jsem si ho postavil. Typický příklad nápadu, který měl být víkendový a už má vlastní doménu.
Protože stavět se dá i majetek. Jak dlouho investuju? Dost dlouho na to, abych o tom nemluvil na večírcích.
Panelák ve Veselí nad Moravou. Později stěhování do Bzence: otec, architekt, koupil starou vodárnu v havarijním stavu a přestavěl ji na nádherný dům. Tam jsem vyrostl.
Po zlatém hattricku národního týmu jsem propadl hokeji. Uherský Ostroh, Uherský Brod, nakonec Hodonín. NHL si nevšimla.
V osmnácti první kandidatura do komunálních voleb. Kandidoval jsem do sněmovny i do krajů, voliči statečně odolávali.
Stavebka v Hodoníně mě nenaučila nic, jen nenávidět ranní vstávání. Jsem humanitní typ, ale šel jsem v otcových šlépějích. Byl jsem jediný ve škole, koho slohovky bavily víc než deskriptiva.
Prodali jsme dům ve Bzenci a já se přestěhoval do Brna, kde bydlím dodnes. Ve stejném roce vysoká číslo jedna, první z řady, které mě trpělivě vyhazovaly.
Přímý prodej a okamžité propadnutí obchodu. Pak prodejce vozů v AAA Auto. Následovala výroba hliníkových oken, brigáda. První den koště, po týdnu vrtačka, kariérní růst, o jakém se v korporátu nesní. Tam se narodil plán: finanční nezávislost a svoboda.
Bez jediné znalosti jsem začal dělat obchoďáka firmě vyvíjející GIS systémy. Někde jsem sehnal peníze na benzín a objížděl úřady. Velmi neúspěšně. Pak se to zlomilo, trhnul jsem se a založil vlastní značku Náš Pasport. Značka žila od roku 2013, na s.r.o. si počkala do 2019.
Začátek všehoMalá, pronajatá, na periferii. Ale moje. Zakázek přibývalo, klienti se začali nabalovat sami a poprvé to celé začalo vypadat jako firma, ne jako brigáda.
Ekonomka dodělaná napočtvrté, později k tomu MBA. Protože jsem byl mladý, blbý a ambiciózní. K tomu knihovna knih o prodeji a psychologii, škola levnější a užitečnější než obě předchozí dohromady.
Obraty přerostly živnost, firma byla logický krok pro růst. A ve stejném roce ten dotazník do aktivní zálohy. Dvě nejlepší rozhodnutí života, obě v jednom roce, obě proti radám okolí. Rady okolí od té doby beru jako orientační.
Firma + armádaCovidový rok jsem využil ke vzdělávání v investování a koupil první akcie: Teslu. Tím to začalo. Od té doby roste hlavně počet názorů, které si nechávám pro sebe.
Druhá firma skupiny s vizí vlastní geodézie. Od té doby máme vlastní přístroje, vlastní měření a vlastní data od terénu po odevzdání. Dodavatelem jsem si teď já sám a vycházíme spolu překvapivě dobře.
Trh se přes noc překlopil z pasportizace na DTM. Nová legislativa, nový software, nová pravidla hry. Nervy, stres a měsíce učení. Zvládli jsme to a dnes z toho žijeme. Přesně ten moment, na který jsme deset let nevědomky trénovali.
Nová éra oboruStabilní skupina firem, přístroje v terénu, geodézie se rozjíždí a kolem toho rostou další projekty. Hlavní úkol: firma, která funguje i beze mě. Ukazuje se, že nejtěžší je delegovat sám sebe.
Jako malý jsem se bál dvou věcí: svatby a vojny. Pak přišel rok 2019 a jeden povedený večer. Ráno jsem v odeslané poště našel vyplněný dotazník do aktivní zálohy. Dodnes se vedou spory, kdo ho odeslal. Na rekrutační středisko jsem jel „jen poslechnout, o co jde", a než jsem se probral, měl jsem termín nástupu.
Základní příprava? Nejhorších šest týdnů mého života. A zpětně nejlepší věc, která mě kdy potkala.
Začínal jsem jako úplná nula vytržená z pohodlného světa. Z prvních cvičení jsem se vracel pokaždé nemocný, jednou i se zápalem plic. Organismus podal výpověď, zamítl jsem ji. Dnes je to rutina a já stavím to, co tehdy stavěli jiní pro mě.
Pro pořádek: aktivní záloha jsou normální lidé s civilní prací, kteří část roku oblékají uniformu a cvičí. Řemeslníci, manažeři, studenti, podnikatelé. Nikoho z nás tam nikdo nehnal. A právě proto to funguje: potkáte tam nejlepší lidi, jaké znám.
A bonus, který jsem nečekal: když CEO zmizí na týdny do lesa bez signálu, firma se musí naučit fungovat bez něj. Armáda je můj nejtvrdší trénink delegování. Dražší kurz leadershipu neexistuje a tenhle mi ještě platí stravu.
Poprvé jsem měl na starost víc než sám sebe. S povahou rebela jsem občas na hraně, ale to už ke mně patří.
Pomáhám nováčkům, kterým jsem sám byl: vytřepaný jak drahý pes a kousek od složení.
Cvičíme za stejných podmínek jako profesionálové. Na začátku bych tomu nevěřil.
Armáda pro mě není o zbraních. Je o odpovědnosti, důvěře a přátelství. A o tom být připravený ubránit rodinu a lidi, které mám rád. Zhruba 12 týdnů ročně, dobrovolně, na dovolenou.
Focení
V terénu
Přesun
Pauza
Aktivní regenerace
V poli
Krátká zastávka
Zima nezima
Pochod
Cestou
Maskování level 100
Kilometry v nohách
Chvilka pro sebe
Všechno na zádech
Parta
A je hotovo
Vodní překážka
Suchou nohou to nešlo
Logistika
Čekání
Společné fotoCíl? Žádný pomník. Stačí, když kamarádi jednou řeknou:
„Sranda s ním byla. A telefon ve tři ráno zvedl."
Víc se do nekrologu stejně nevejde.
AI mě nezajímá jako téma na konferenci. Zajímá mě, kolik hodin týdně mi reálně ušetří. Když se ptají kamarádi, jak stíhám dvě firmy, armádu a hory, odpovídám: neptejte se mě, zeptejte se Sabiny.
Sabina je AI stavěná na míru mému uvažování. Zná firmy, plány i systém, kterému velkoryse říkám přemýšlení. Řídí kalendář, hlídá priority, píše se mnou nabídky, strategie i tenhle web. Když si nevím rady, píšu Sabině. Když se nudím, taky. Kamarádi to vzdali a říkají rovnou: „zeptej se Sabiny."
P.S. Ano, mluvíte s ní právě teď.
Když hlava vypálí sto nápadů denně, potřebuju někoho, kdo je zachytí a řekne, které jsou blbost. Záchranná služba pro člověka, který zapomíná v přímém přenosu.
Nápad, co v šest ráno zněl geniálně, si nechám v deset od Sabiny sestřelit. Ušetří mi to peníze i sebeúctu.
Sabina drží kancelář v chodu, i když jsem pryč. Vracím se ke třem učesaným otázkám místo dvou set nepřečtených zpráv.
Nabídky, smlouvy, faktury. AI je za vteřinu projede a řekne, kde mě chce někdo obrat. Zatím se to vždycky vyplatilo.
Zážitky, budování a lidi kolem sebe. Víc toho k životu nepotřebuju. Mám dva provozní režimy: buď dokonalá příprava se scénáři a checklisty, nebo „to nějak dopadne". Znepokojivé je, že oba fungují stejně dobře.
Dolomity
Vrchol, konečně
Kancelář na den
Slabá chvilkaMísto klasického „o mně" pár provozních informací, které o mně řeknou víc než jakýkoliv medailonek.
Západ, Moravský kras
Alpy
Nedělní rituál
Terapie v ceněDobrý dnes je lepší než dokonalý nikdy.
